Město: Praha

Galerie Josefa Sudka byla otevřena v roce 1995 jako pobočka Uměleckoprůmyslového musea a sídlí v autentickém bytě známého fotografa v hradčanském domě U Luny. Právě zde Josef Sudek žil od roku 1959 až do své smrti v roce 1976. Po umělcově skonu byla v letech 1978–1988 do správy UPM postupně předávána podstatná část jeho fotografické pozůstalosti a roku 1989 muzeum převzalo do své správy také prostory bytu, dvě přízemní místnosti.

Za jeho života to bylo živé místo setkávání; přicházeli sem básník Jaroslav Seifert, malíř Jan Zrzavý, architekt Otto Rothmayer i další významní umělci, Sudkovi žáci i hradčanští sousedé. V bytě, který byl postupně zabydlován množstvím obrazů, rámů, skleněných číší, krabic a fotografických pomůcek, vznikla i řada slavných kompozic z cyklů Letecké vzpomínky, Velikonoční vzpomínky, Labyrinty a Skleněné labyrinty. Z tohoto bytu se Josef Sudek denně vydával nejen do svého ateliéru na Újezdě, ale i na své fotografické putování po pražských zahradách, parcích, ale i po milované periferii.

Dnes je zde intimní galerie, v níž kurátor Jan Mlčoch třikrát do roka představuje známé i méně známé autory a jejich díla z bohatého fotografického fondu Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Karpuchina Gallery byla založena v roce 2016 – původně pod názvem White Pearl Gallery – kolektivem umělců vedeným Alexandrou Karpuchinou, absolventkou pražské UMPRUM. Procházela postupným vývojem, etablovala se na scéně českého současného umění a v roce 2020 se znovu-otevřela na současné adrese Rybná 22 v centru Prahy, pod novým názvem Karpuchina Gallery.

Hlavní výstavní prostor o rozloze 260 m² se nachází v historickém domě a představuje především figurativní malbu, objekty a instalace. Architektonické řešení interiéru připravily Petra Ciencialová a Kateřina Průchová ze studia PLUS ONE ARCHITECTS. Při rekonstrukci zachovaly původní prvky, jako jsou omítky nebo půdorys sklepení, a zároveň prostor doplnili o bílé výstavní předstěny. Vzniklo tak prostředí, které kombinuje autenticitu se současnou galerijní estetikou.

Karpuchina Gallery se pravidelně účastní mezinárodních veletrhů, včetně Vienna Contemporary, Art Dubai, či Istanbul Contemporary a organizuje kurátorské projekty propojující české umění se světovou výtvarnou scénou. Z posledních výstav lze zmínit Possessed z roku 2024 od Lízy Libenko, HERREN z roku 2025 od Marka Thera nebo Něco je ve vzduchu od Ladislavy Gažiové. Mezi vystavující umělce patří mimo jiné Julius Reichel, Anna Ruth, Ondřej Basjuk, Vladimír Skrepl, Václav Stratil, Kristína Bukovčáková nebo Anežka Hošková.

Galerie je soukromá komerční instituce, která usiluje o experimentální formy prezentace a podporu talentů – od těch začínajících až po etablované autory.

Centrum současného umění DOX, které funguje od roku 2008, sídlí v pražských Holešovicích ve zrekonstruovaném areálu bývalé továrny. Založil jej a vede Leoš Válka spolu s dalšími partnery. Jde o největší nezávislou instituci zaměřenou na současné umění v České republice.

DOX je místem, kde umění proměňuje každodenní zkušenost. Prostřednictvím výstav současného českého a světového umění, performancí, debat, čtení a workshopů přes koncerty a filmové projekce až po vzdělávací programy DOX reflektuje témata a otázky, které utvářejí dnešní svět. Od počátku své existence DOX vyvíjí a každý rok realizuje stovky vzdělávacích programů pro školy, pedagogy a rodiny s dětmi.

Výstavní plochu s více než 3 000 m² doplňuje multifunkční sál DOX+, Archiv výtvarného umění, kavárna s terasou, knihkupectví a designový obchod DOX by Qubus, který získal ocenění Obchod roku v rámci Czech Grand Design Awards. V roce 2016 byl komplex doplněn o unikátní dřevěnou vzducholoď Gulliver od architekta Martina Rajniše, která slouží jako prostor pro literární a vzdělávací programy.

Galerie se rychle zařadila k progresivním centrům umění, byla nominována na cenu Miese van der Rohe 2008 a zařazena mezi 100 nejzajímavějších architektonických projektů světa poslední dekády. DOX pravidelně spolupracuje i s mezinárodní scénou a přináší do Prahy tvorbu předních českých a světových umělců. Vystavovali zde třeba David Lynch, Krištof Kintera, Andres Serrano, Petr Sís, Gerhard Richter, Eva Jiřičná, Miquel Barceló, Joel-Peter Witkin a řada dalších.

Kunsthalle Praha je centrum moderního a současného umění. Galerie vznikla přestavbou původní Zengerovy transformační stanice v historickém centru metropole a první návštěvníky přivítala 22. února 2022. Založena a financována je nadací The Pudil Family Foundation manželů Petra a Pavlíny Pudilových.

Kunsthalle nabízí tři rozlehlé galerijní sály doplněné o místa pro rodiny s dětmi jako je Kidshalle, kavárnu s terasou a výhledem na Pražský hrad a designový obchod s výběrem tvorby místních designérů. Funguje s dynamickým programem krátkodobých výstav a doprovodných akcí.

Kunsthalle Praha nicméně současně buduje a prezentuje vlastní sbírku moderního umění. Samotný výstavní program galerie představuje absolutní špičky českého a světového umění 20. a 21. století. Zahajovací projekt Kinetismus: 100 let elektřiny v umění představil více než 90 děl napříč generacemi a odkazoval k původnímu účelu budovy a fenoménu elektřiny v kultuře. Ročně zde probíhá kolem šesti výstav, často ve spolupráci se zahraničními kurátory a institucemi, díky čemuž se někteří významní zahraniční autoři (jako například Chiharu Shiota) představili v Praze vůbec poprvé. Vystavovali zde např. i Markéta Magidová nebo Krištof Kintera.

Kunsthalle klade důraz i na vzdělávací a mezioborové aktivity a propojuje výtvarné umění s literaturou, hudbou, filmem či vědou. Rekonstruovaná budova galerie v roce 2022 rovněž získala Národní cenu za architekturu.

Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových sídlí v historických Sovových mlýnech na pražské Kampě. Soukromá galerie moderního umění byla otevřena roku 2003 z iniciativy mecenášky Medy Mládkové, která po roce 1989 navrátila do Česka svou rozsáhlou uměleckou sbírku. Muzeum pečuje o kolekci středoevropského moderního umění, především o díla z bývalého východního bloku, kterou manželé Jan a Meda Mládkovi budovali v exilu. Základem sbírek je nejpočetnější soubor prací průkopníka abstraktní malby Františka Kupky a významná díla českých i světových autorů 20. století.

Výstavní program zároveň zahrnuje krátkodobé výstavy moderního a současného umění. Během let tak Museum Kampa představilo například tvorbu avantgardistky Toyen, sochaře Karla Malicha či americké ikony pop-artu Andyho Warhola nebo malíře Vladimíra Houdka. K výstavám se zde pravidelně připravují vzdělávací doprovodné akce pro školy i veřejnost. Muzeum klade důraz na mezinárodní kontext vystavovaných děl a spolupracuje s galeriemi v zahraničí při zápůjčkách exponátů.

Významnou osobností spojenou s celým místem je jeho zakladatelka Meda Mládková, která svým úsilím a vizí muzeum vybudovala a až do vysokého věku o něj osobně pečovala. Po její smrti v roce 2022 pokračuje v naplňování jejího odkazu tým pod vedením ředitele Jana Smetany. Museum Kampa patří k vyhledávaným kulturním cílům Prahy a ročně přivítá okolo 100 tisíc návštěvníků.

Národní galerie Praha je největší a nejstarší veřejná umělecká instituce v Česku. Spravuje rozsáhlé sbírky malířství, sochařství a grafiky od středověku po 21. století. Jejím předchůdcem byla Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění, spoluzaložená roku 1796 hrabětem Františkem Šternberkem. Samotná Národní galerie byla zřízena v roce 1949 jako státní galerie v Praze.

Dnes spravuje rozsáhlý fond čítající statisíce uměleckých děl a provozuje šest stálých expozic v předních historických objektech metropole, mezi něž patří Klášter sv. Anežky České, Schwarzenberský a Šternberský palác, Palác Kinských či funkcionalistický Veletržní palác. Krátkodobé výstavy pořádá i ve Valdštejnské jízdárně a dalších objektech. Zároveň spolupracuje s předními světovými muzei na výměnných výstavách a pravidelně zapůjčuje díla na prestižní projekty v zahraničí. V posledních letech galerie získala řadu ocenění v národní soutěži muzeí Gloria musaealis. Například výstava Toyen: Snící rebelka získala ocenění Výstava roku 2021, velké historické projekty jako Císař Karel IV. (2016) pak obdržely hlavní či zvláštní ceny odborné poroty. Vystavovali zde také např. Eva Koťátková nebo Krištof Kintera.

Úspěch slavily také expozice vlastních sbírek i mezinárodní výstavy. Mezi významné osobnosti galerie patří její někdejší ředitelé – Vincenc Kramář, meziválečný průkopník moderní sbírky, či Milan Knížák. Od roku 2020 instituci vede polská kurátorka a ředitelka NGP Alicja Knast.

Galerie Rudolfinum je nejvýznamnějším pražským výstavním prostorem pro mezinárodní současné umění. Nachází se v samém srdci Prahy, v honosné novorenesanční budově Rudolfina na břehu Vltavy, a patří mezi přední kulturní instituce České republiky. Posláním Galerie Rudolfinum je představovat to nejlepší ze současného mezinárodního vizuálního umění a propojovat ho i s českou výtvarnou scénou.

Nan Goldin, Louise Bourgeois, Cindy Sherman, Hito Steyerl, Andy Warhol, Gerhard Richter, Arthur Jafa, ale i Jiří Příhoda, Ivan Pinkava, Daniel Pitín nebo Krištof Kintera jsou jen některá z více než tisícovky jmen z celého světa, která formovala dnešní podobu Galerie Rudolfinum. Návštěvníky inspiruje poutavou nabídkou výstav, doprovodnými programy včetně přednášek, hudebních a tanečních sérií, uváděním publikací a také vzdělávacími akcemi v oblíbeném Artparku.

Galerie Rudolfinum sdílí sídlo s Českou filharmonií, je veřejnou institucí podporovanou Ministerstvem kultury a výtvarné umění prezentuje v dialogu s širší současnou kulturou. Nabízí dobrovolné vstupné a snaží se vytvářet příjemné a inkluzivní prostředí pro rozmanité mezinárodní i místní návštěvníky všech věkových kategorií.

Galerie hlavního města Prahy vznikla roku 1963 jako krajská galerie, dnes spravuje 7 budov a zhruba 16 tisíc uměleckých děl z období od 19. století až po současnost. Instituce se zaměřuje především na české moderní a současné umění, přičemž pečuje také o pražskou veřejnou plastiku, včetně soch na Karlově mostě.

K nejvýznamnějším budovám patří gotický Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, kde se od roku 1988 konají rozsáhlejší výstavy, či barokní Zámek Troja se zahradou, převzatý do správy galerie roku 1989. Nechybí ani moderní výstavní sály Městské knihovny (od 1994), Colloredo-Mansfeldský palác (od 2010), specializovaný Dům fotografie nebo dvojice muzeí věnovaných odkazu sochaře Františka Bílka – Bílkova vila v Praze a Bílkův dům v Chýnově. Galerie každoročně připravuje výstavy i bohatý doprovodný program, který zahrnuje edukační a publikační činnost.

V 60. letech 20. století dokázala navzdory dobovým omezením představit i světové umění, například průlomové výstavy fotografií Henri Cartier-Bressona a Augusta Rodina. Po roce 1989 se pak GHMP proslavila kurátorsky objevnými projekty, jakými byly například Český surrealismus 1929–1953 (1997), Toyen (2000) a další monografické výstavy předních domácích i zahraničních autorů.